V České republice ročně vzniká více než 30 tisíc společností s ručením omezeným a téměř tisíc akciových společností. Problematika zjednodušení a zrychlení procesu založení nové společnosti je tedy pro praxi poměrně významná. Ke zlepšení právního a technologického prostředí při založení nové společnosti má přispět také nová směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice (EU) 2017/1132, pokud jde o využívání digitálních nástrojů a postupů v právu obchodních společností.
Rámcová pozice vydaná Ministerstvem spravedlnosti ČR k návrhu směrnice uvádí, že při zakládání kapitálových společností v České republice hrají stěžejní úlohu notáři, neboť (a) ověřují identitu zakladatelů a jejich vůli založit kapitálovou společnost a (b) zajišťují, že zakladatelské právní jednání kapitálové společnosti je v souladu se zákonem. Tyto argumenty však podle mého názoru neodpovídají skutečnosti a nejsou správné.
Identitu dnes lze ověřit jak elektronicky, tak jednoduchým ověřením podpisu na příslušném dokumentu. Pokud lze v současné době podávat elektronicky jiná podání vůči státu prostřednictvím datové schránky a elektronického podpisu, není zde rozumný důvod, proč takovouto online identifikaci znemožňovat u zakládání obchodních společností. I při identifikaci osob tzv. offline existují jiné a jednodušší prostředky k identifikaci osob vedle notářského zápisu. Existuje institut ověření podpisu, při kterém je kontrolována identifikace podepisující osoby. Pokud je možné s ověřeným podpisem převádět nemovitosti a podávat návrhy na změny v zápisech obchodních společností, neexistuje zjevně rozumný důvod, proč při zakládání obchodních společností takovou formu identifikace vyloučit.
Stát má respektovat svobodnou vůli jednajícího a pokud tedy občan podnikne všechny kroky k založení společnosti, není třeba speciálně notářem ověřovat, zda opravdu chce založit společnost.
Dalším argumentem ministerstva je zajištění zákonnosti zakladatelského právního jednání. Zatímco zajisté budou existovat společnosti se složitou vnitřní strukturou již od založení (a tam proces založení bude vyžadovat právní asistenci advokátů a notářů), platí, že naprostá většina zejména společností s ručením omezeným (ale také značný počet jednočlenných akciových společností) využívá zcela jednoduchou strukturu základního dokumentu, kterým je společenská smlouva, společenská listina nebo stanovy. Variantně je řešen pouze počet společníků, počet a velikost podílů, počet jednatelů, oprávnění jednat, existence a obsazení dozorčí rady, možnost rozhodování per rollam a několik málo dalších.
V České republice velmi dobře funguje automatizovaný online systém pro přípravu návrhu na zápis do obchodního rejstříku. Žadatel vyplní variantní údaje a online systém tyto údaje sám zkontroluje a připraví žádost, kterou lze rovněž online podepsat nebo vytisknout, opatřit ověřeným podpisem a odeslat na soud ve fyzické podobě. Je tedy zjevné, že přípravu jednoduchého zakladatelského jednání lze řešit za pomoci online nástroje, který po zadání variantních údajů takový dokument zakladatelům vygeneruje v elektronické podobě a ti jej následně mohou přímo využít (zaslat do banky k vytvoření účtu, zaslat na soud) nebo jej nechat konvertovat a využít v listinné podobě.
Z hlediska požadavku na ověření identity a vůle a zajištění souladu se zákonem lze při zakládání společností v naprosté většině dosáhnout jednoduchými (a pro stát již známými) způsoby v podobě online formuláře a kontroly podpisu. Údajná stěžejní úloha notářů v těchto jednoduchých (avšak počtem významných) případech tedy není pravdivá a jedná se pouze o uměle vytvořené argumenty pro zachování stávajícího stavu, který však dostatečně nevyužívá technologické nástroje, které má dnešní společnost k dispozici.
http://www.aksl.cz/_data/_files/_stock/image250119153706.pdf
