Nejvyšší soud se svým dubnovým rozsudkem pod sp. zn. 31 Cdo 927/2016 odchýlil od své dosavadní judikatury a připustil moderaci jednostranně započtené smluvní pokuty. Do tohoto rozsudku byl Nejvyšším soudem zastáván názor, že dojde-li k zániku pohledávky vzniklé z titulu smluvní pokuty započtením, není možné smluvní pokutu moderovat, neboť pohledávka započtením zanikla a vzhledem k tomu, že lze moderovat jen nárok existující, nelze rozhodovat o snížení smluvní pokuty, která v době rozhodování soudu již neexistuje.

V nyní posuzovaném případě žalovaný započetl svoji pohledávku, která představovala nárok na zaplacení smluvní pokuty z důvodu prodlení s předáním díla. Soud prvního stupně po moderaci smluvní pokutu snížil a žalobu v tomto rozsahu v důsledku započtení zamítl a ve zbylém rozsahu bylo žalobci vyhověno. Odvolací soud naproti tomu dospěl k závěru, že k zániku pohledávky dojít nemohlo, protože právu žalovaného na smluvní pokutu nelze poskytnout právní ochranu pro rozpor se zásadami poctivého obchodního styku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání k Nejvyššímu soudu a odkazoval mimo jiné na dosavadní judikaturu o nemožnosti moderovat započtenou smluvní pokutu.

Nejvyšší soud nejprve zopakoval, že při hodnocení (ne)přiměřenosti sjednané smluvní pokuty nelze přihlížet ke skutečnostem, které nastaly po sjednání smluvní pokuty, tedy též k důvodům, pro něž došlo k prodlení s plněním zajištěného závazku, k okolnostem, za nichž se tak stalo, a ke skutečnostem, které ovlivnily dobu trvání prodlení. Skutečnosti, k nimž došlo až následně, by mohly podle své povahy vést toliko k závěru, že uplatnění práva na smluvní pokutu je (zcela či zčásti) výkonem práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, jenž nepožívá právní ochrany.

Nejvyšší soud dále ve svém rozhodnutí uvedl, že při aplikaci moderačního práva je nutné nejdříve posoudit otázku, zda sjednaná smluvní pokuta byla nepřiměřeně vysoká. Teprve potom, dojde-li soud k závěru, že smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, může přistoupit k jejímu snížení, a to s přehlednutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti.

Nejvyšší soud pak v komentovaném rozsudku dospěl k závěru, že k moderaci smluvní pokuty nedochází s účinky ex nunc, nýbrž ex tunc, tedy k okamžiku ujednání o smluvní pokutě. Je-li smluvní pokuta nepřiměřená, nemůže proto jednostranným zápočtem dojít v rozsahu její nepřiměřené výše k zániku pohledávky ze smluvní pokuty, ani k zániku pohledávky, proti níž je započítáváno.

Právní úprava moderace smluvní pokuty v § 301 obch. zák. je kogentní a strany se nemohou od ní dohodou odchýlit. Strany si tak nemohou dohodou vyloučit moderaci smluvní pokuty. Tím spíše nemůže moderaci smluvní pokuty vyloučit jedna ze stran svým jednostranným právním jednáním (zápočtem).

Posouzení odvolacího soudu, že jednostrannému započtení nelze přiznat právní ochranu z důvodu porušení zásad poctivého obchodního styku, bylo podle Nejvyššího soudu nesprávné. Dojde-li soud k závěru o nepřiměřenosti výše smluvní pokuty, je dán důvod k aplikaci moderačního práva soudu a nikoliv k aplikaci zásady rozporu s poctivým obchodním stykem.

Z uvedeného rozhodnutí vyplývá, že Nejvyšší soud připustil v režimu obchodního zákoníku moderaci smluvní pokuty, která byla jednostranně započtena vůči jiné pohledávce. S ohledem na to, že stávající platná úprava obsažená v občanském zákoníku je v případě moderace smluvní pokuty prakticky totožná, je uvedený závěr plně použitelný i pro dnešní praxi.